Historický kontext
V polovině 18. století došlo v Evropě k vážné diplomatické krizi, která bývá označována jako tzv. zvrat aliancí (renversement des alliances). Krizi předcházela eskalace napětí mezi Velkou Británií a Francií v oblasti severoamerických kolonií. Od roku 1754 byly de facto obě velmoci na severoamerickém kontinentě ve válečném stavu. Francie a Velká Británie hledaly proto v Evropě nové spojenecké svazky.
Císařovna Marie Terezie se rovněž nechtěla smířit s rozsáhlou ztrátou území Slezska, ke které došlo během válek o dědictví rakouské. Kancléř Václav Antonín z Kounic zahájil na francouzském dvoře diplomatická jednání, jejichž výsledkem bylo spojenectví mezi Francií a habsburskou monarchií. Nově vzniklá aliance byla stvrzena podepsáním vzájemné obranné smlouvy ve Versailles v květnu 1756.
V reakci na sblížení Francie s Habsburky vzniklo spojenectví Velké Británie a Pruského království. Na evropském kontinentě se vytvořily dvě silné mocenské koalice. První byla zastoupena Velkou Británií, Pruskem, Portugalskem a Hanoverskem a druhou tvořili Francie, Habsburská monarchie, Rusko, Švédsko, Svatá říše římská, Španělsko a Sasko. Mezi oběma stranami probíhal v letech 1756 až 1763 rozsáhlý válečný konflikt, který vstoupil do historie pod označením sedmiletá válka.
Předchozí události
Sedmiletá válka vypukla 29. srpna 1756, když jednotky pruského krále Fridricha II. zaútočily bez vyhlášení války na Sasko. Bojové operace v témže roce vyvrcholily obklíčením saského vojska u Pirny a skončily nejednoznačným pruským vítězstvím nad armádou císařského maršála Browna v bitvě u Lovosic 1. října 1756.
Na počátku jara následujícího roku se Fridrich II. rozhodl překvapit své protivníky rychlým protiúderem směřovaným do centra Čech. Jeho cílem bylo obsadit Prahu a přinutit císařovnu Marii Terezii k vyjednávání. V dubnu 1757 se pruská armáda začala ve čtyřech pochodových proudech přesouvat do českého vnitrozemí. Nedostatečně připravené rakouské jednotky nebyly schopné zastavit rychlý postup nepřítele a byly nuceny ustoupit ku Praze, kde se pod vedením polního maršála Browna shromáždily ve dnech 1. a 2. května na bělohorské pláni. Terén v okolí Bílé hory nepřipadal však dostatečně vhodný nově jmenovanému vrchnímu veliteli rakouské armády Karlu Lotrinskému, který rozhodl o přesunu vojska na východ od Prahy.
Císařské oddíly vytvořily obranné postavení začínající levým křídlem mezi strmými svahy vrchu Žižkov, jež pak dále pokračovalo zvlněným terénem přes Hrdlořezy, Malešice, až k vesnicím Hloubětín, Kyje a Štěrboholy. V posledně jmenovaných místech se nacházela řada mokřadů či vypuštěných rybníků, které spolu s korytem říčky Rokytky tvořili přirozenou překážku pro pruskou pěchotu a jezdectvo. Hlavní štáb rakouské armády byl situován v Malešicích. Princ Karel Lotrinský velel levému křídlu a polní maršál Browne křídlu pravému, což se později během bitvy ukázalo jako fatální chyba, neboť absence jednotného vedení vnesla do rakouských vojenských šiků chaos.
Oproti tomu odděleně postupující armády Fridricha II. a maršála Schwerina se spojily v noci z 5. na 6. května a zaujaly společné postavení mezi vesnicemi Prosek, Kbely a Satalice.
Vojenské síly obou protivníků byly před nadcházející bitvou u Štěrbohol (střetnutí bývá také někdy označováno jako bitva u Prahy) přibližně vyrovnané. Na císařské straně bylo pod vedením prince Karla Lotrinského připraveno k boji 61 praporů pěchoty, 61 granátnických kompanií, 132 eskadron jezdectva a 182 děl. Celkem měl rakouský vojevůdce k dispozici asi 60 000 mužů (47 500 příslušníků pěchoty a 12 500 jezdců).
Pruská armáda se skládala z 64 praporů pěchoty, 123 eskadron jízdy a 214 děl, což představovalo početní sílu kolem 64 000 mužů (47 000 příslušníků pěchoty a 17 000 jezdců).
Průběh bitvy u Štěrbohol
V časných ranních hodinách 6. května 1757 se daly pruské vojenské masy do pohybu. Král Fridrich II. předpokládal, že přímý čelní útok proti rakouským liniím by nemusel skončit úspěchem a rozhodl se proto provést obchvat pravého křídla protivníkovy armády. Jako vhodné místo pro útok se jevily louky mezi Kyjemi a Štěrboholy. Pruští vojáci nejprve postupovali k jihu, kde v této oblasti narazili na vypuštěné rybníky a mokřady. Přirozená přírodní překážka však výrazně zpomalila jejich postup. Rakouské vrchní velení ale nezareagovalo na přesuny nepřítele včas, neboť maršál Browne i princ Karel Lotrinský považovali obchvat svého pravého křídla za nepravděpodobný. Svůj špatný úsudek si uvědomili až kolem deváté hodiny, kdy se každý z nich vydal velet jednomu z křídel armády. Maršál Brown převzal velení na pravém křídl a princ Karel zaujal stanoviště na křídle levém. Každý z velitelů následně v bitvě postupoval zcela samostatně, což se v průběhu střetnutí ukázalo býti tragickou chybou.
Doposud nezajištěný prostor v okolí Štěrbohol, kam směroval pruský útok, dostaly za úkol bránit narychlo povolané jednotky z druhého sledu spolu se čtyřicítkou granátnických rot. Přesunem rakouských jednotek ke Kyjím a rybníkům v Horních Měcholupech však vznikla mezera mezi oběma armádními křídly, která zůstala hájená pouze nepočetnou jednotkou složenou ze tří hraničářských rot.
Kolem desáté hodiny dopolední dorazily v oblasti Štěrbohol první jednotky pruských pěšáků k rakouským liniím. Zároveň vyrazila pruská jízda do útoku proti císařskému jezdectvu. První vlnu se podařilo rakouským kyrysníkům odrazit, avšak další nápor Prusů zahnal rakouské jezdectvo na útěk. Prchající jednotky směřovaly směrem ku Praze nebo ještě dále až k Benešovu.
Ve stejném čase vyrazila na zteč rovněž pruská pěchota sešikovaná za štěrboholským potokem. Prusové předpokládali, že krajinu před nimi tvoří pouze travnaté louky, což se ukázalo posléze jako omyl, neboť údajné louky byly dna vypuštěných rybníků, které místní sedláci osázeli ovsem pro krmení první výsadby kaprů. Postup pruské pěchoty se v bažinatém terénu značně zpomalil a vyrovnané linie vojínů se rozpadly do menších skupin.
Císařské dělostřelectvo zaměřilo proto svou pozornost na neuspořádané řady nepřítele a z okolních vyvýšenin decimovalo pruské pěšáky přesnou kartáčovou palbou. Taktéž střelba pušek rakouské pěchoty napáchala v nesouvislých řadách protivníka obrovské škody. V několika málo minutách tak zabily rakouské salvy stovky nepřátelských vojáků. Na bojišti zůstal ležet těžce zraněný pruský generál Winterfeldt. Místo něj se postavil do čela útočících pěšáků přímo polní maršál Schwerin. Ve snaze povzbudit vyčerpané jednotky v dalším boji, chopil se Schwerin plukovní zástavy a s výkřikem: „Všichni stateční Prusové za mnou!“ (někdy též bývá uváděn pokřik „Na ně, děti moje!“), vyrazil k novému útoku. Během několika okamžiků byl ale zasažen kartáčovou střelou a na místě svým zraněním podlehl.
Rakouská pěchota využila rozkolísanosti v prořídlých pruských řadách a vyrazila v čele s maršálem Brownem do protiútoku. Císařským granátníkům se podařilo vytlačit Prusy až za hranici štěrboholského potoka. Při protiútoku byl však smrtelně zraněn maršál Brown, kterému dělová střela rozdrtila pravou nohu. Maršál byl vzápětí převezen do Prahy, kde o několik týdnů později skonal.
Po smrti maršála Schwerina převzal velení na levém křídle osobně Fridrich II. V krátkém čase dokázal doplnil ze záloh prořídlé sbory a znovu zaútočil na pravé křídlo císařské armády. Rakouská pěchota zbavená v té době již podpory vlastního jezdectva byla nucena se obrátit pod silným tlakem nepřítele na ústup. Situace na bojišti se začala pomalu obracet ve prospěch Prusů. Levé křídlo Rakušanů nebylo již schopno dále reagovat na nepříznivě se vyvíjející stav, neboť postrádalo vrchního velitele. Princ Karel Lotrinský byl po útěku jezdectva odnesen v mdlobách do Prahy, když se s kordem v ruce marně pokoušel zastavit v panice prchající jezdce.
Soustředěný pruský tlak a přesun pravého křídla ke Štěrboholům zapříčinili vznik zhruba 800 metrů široké mezery v rakouských liniích u vesnice Kyje. Tato mezera neunikla pozornosti pruského krále, který se rozhodl přenést těžiště bojových operací právě na toto místo, s cílem rozdělit protivníkovu armádu na dvě části. Pravé křídlo císařského vojska se marně pokoušelo zastavit pruský průlom a vzápětí byly jeho oddíly nuceny ustoupit do Prahy anebo podél Vltavy až k Benešovu. Rovněž levé křídlo se pod pruským náporem začalo stahovat ku Praze.
Kolem třetí hodiny odpoledne došlo k postupnému zhroucení rakouské obrany a o dvě hodiny později se už nalézalo přibližně 40 000 mužů císařské armády pod ochranou pražských hradeb.
Výsledek
Pruský král Fridrich II. dosáhl bezpochyby v bitvě u Štěrbohol dalšího vojenského vítězství. Císařská armáda byla sice poražena, avšak pro další vývoj v sedmileté válce se ukázalo, že tato porážka nebyla rozhodující. Navíc se potvrdilo, že bojové schopnosti rakouské armády jsou už na výrazně vyšší úrovni, než jak tomu bylo během předcházejících válek o slezské dědictví.
Ztráty na obou stranách byly poměrně vyrovnané. Ve střetnutí zahynulo více než 14 000 pruských vojáků a přes 12 000 rakouských. Kromě řadových vojáků nalezlo na bitevní poli smrt také mnoho vysokých důstojníků včetně několika generálů. Bitva u Štěrbohol si vyžádala též život hlavního pruského maršála Schwerina, jehož smrt přirovnal Fridrich II. ke ztrátě 10 000 vojáků.
Historický význam
Po prohrané bitvě se zbylé rakouské jednotky opevnily za hradbami Prahy. Fridrich II. nechal vzápětí město oblehnout, neboť předpokládal, že 40 000 vojáků a 75 000 Pražanů brzy spotřebuje veškeré zásoby potravin ve městě. Praha byla vystavena více než měsíc intenzivnímu dělostřeleckému bombardování, které poničilo mnoho významných budov včetně chrámu sv. Víta. K přímému útoku na dobře opevněnou Prahu se ale pruský král neodvážil. K obléhání města vyčlenil Fridrich II. asi 50 000 sbor, který ale posléze postrádal v dalším tažení.
Početně oslabená pruská armáda pak utrpěla významnou porážku od císařského maršála Dauna 18. června 1757 v bitvě u Kolína. Za stávajícího stavu nebyl Fridrich II. schopen se svojí armádou nadále operovat na českém území. Rozhodl se proto 20. června ukončil obléhání Prahy a jeho vojska se začala ve dvou proudech stahovat zpět do Saska.
Autor: Mgr. Petr Kovář
Vědomostní test
Otestujte si svoje znalosti o bitvě u Štěrbohol v online kvízu.
