Historický kontext
V říjnu 1740 zemřel ve Vídni poslední mužský příslušník habsburského rodu císař Karel VI. Za svého života věnoval značné politické úsilí prosazení dokumentu nazvaného Pragmatická sankce. Tento zákon vydaný již v roce 1713 upravoval nástupnictví v mužské a ženské linii, zajišťoval rovněž nedělitelnost habsburských území a to i v případě, že dědičkou bude pouze ženský potomek. Císaři Karlu VI. se podařilo dosáhnout mezinárodního uznání Pragmatické sankce pouze za cenu značných ústupků.
Vzápětí po smrti Karla VI. vystoupila navzdory dohodnutým úmluvám proti nástupnictví jeho nejstarší dcery Marie Terezie koalice evropských států v čele s Pruskem, Bavorskem a Francií. V Evropě se rozhořel konflikt označovaný jako války o dědictví rakouské, které probíhaly v letech 1740–1748.
Předchozí události
V prosinci 1740 vpadl pruský král Fridrich II. Veliký bez vyhlášení války do Slezska a zahájil počáteční fázi konfliktu pojmenovanou jako první slezská válka. Vojsko pruského krále patřilo v té době k nejlépe organizovaným a vyzbrojeném evropským armádám. Naopak habsburské oddíly oproti tomu postrádaly kvalitní vedení a byly též oslabeny v nedávných střetech s Osmanskou říší. Jednotky rakouské armády byly proto záhy nuceny stáhnout se ze Slezska na Moravu a do Čech. Jejich vojenský debakl završilo pruské vítězství v bitvě u Mollwitz 10. dubna 1741 (dnešní Małujowice v Polsku).
Po záboru slezského území pruskou armádou vnikly v létě 1741 do oblasti Horních Rakous bavorsko-francouzské sbory a následně pokračovaly během podzimu v postupu do Čech. Bavorský kurfiřt Karel VII. Albrecht společně s francouzskou a saskou pomocí dobyl 26. listopadu Prahu a v prosinci 1741 se nechal korunovat českým králem. Na sklonku téhož roku pronikli také Prusové na Moravu. V této krajně nepříznivé situaci se podařilo císařovně Marii Terezii získat na sněmu v Bratislavě vojenskou podporu od uherských stavů. S přispěním finanční podpory od Velké Británie a Nizozemí mohla proto Habsburská monarchie zahájit další válečné operace s cílem osvobodit Prahu obsazenou francouzskou armádou.
Pruská vojska se přesunula z Moravy do Čech a v polovině května 1742 zaujala linie mezi městy Chrudim a Litomyšl. Habsburská armáda složená především s uherských a chorvatských oddílů postupovala z jižní Moravy přes Chotěboř a mířila k Čáslavi. V jejím čele stál švagr císařovny Karel Alexandr Lotrinský.
Průběh bitvy u Chotusic
K rozhodujícímu střetnutí došlo 17. května 1742 v okolí Chotusic a Žehušic, kde Fridrich II. zaujal strategicky výhodné postavení z pravé strany chráněné dnes již zaniklými rybníky a z levé obklopené žehušickým zámeckým parkem. Na přilehlé vyvýšeniny umístil dělostřelecké baterie.
Bitva u Chotusic vypukla kolem osmé hodiny ranní, když pruské dělostřelectvo spustilo prudkou palbu na jezdecký předvoj habsburské armády. V řadách císařského jezdectva vypukl zmatek a následný útok protivníkovy jízdy obrátil rakouské dragouny a husary na útěk. Pruské jezdectvo společně s pěchotou pokračovalo v útoku a podařilo se jim zatlačit rakouské oddíly o několik set metrů zpět.
Habsburský vrchní velitel Karel Lotrinský vzhledem k nepříznivé situaci na bojišti přeskupil část svých jednotek a úhybným manévrem obešel Chotusice. Rakouští pěšáci se rozhodli vypudit nepřítele z vesnice ohněm a Chotusice se ocitly zakrátko v plamenech. Pruská pěchota získala ale díky k lepšímu střeleckému výcviku nad hůře vyzbrojeným protivníkem postupnou převahu. Oproti tomu rakouská jízda smetla protivníka drtivým útokem a pruské jezdectvo bylo nuceno z bojiště ustoupit. Náhlý úspěch ale naopak zastavil další postup císařských jezdců, kteří se místo pokračování v boji vrhli na plenění pruského trénu.
V této chvíli měla armáda Karla Lotrinského vítězství nadosah. Fridrich II. však nepodlel předčasné panice, přeskupil zbylé jednotky a povolal do útoku zálohy. Hůře vyzbrojené a vycvičené habsburské pluky nedokázaly čelit širokému frontálnímu útoku protivníka a byly donuceny k ústupu. Pruský vojevůdce pokračoval v postupu směrem na Čáslav, kterou obsadil, ale nepřítele dále nepronásledoval a spokojil se pouze s jeho ostřelováním z děl.
Výsledek
V bitvě u Chotusic měla habsburská strana k vítězství velmi blízko, ale v rozhodující fázi se naplno projevila lepší disciplinovanost a vedení pruského vojska. Fridrich II. tak získal další ze svých vítězství během válek o rakouské dědictví, i když v tomto případě ho stálo mnoho sil.
Samotné střetnutí trvalo necelé čtyři hodiny a padlo v něm takřka deset tisíc vojáků. Na straně Pruska 4 200 mužů a na císařské straně 5 200 vojáků. Vesnice Chotusice byla do základů vypálena a Čáslavsko muselo zaplatit Prusům navíc válečnou kontribuci 34 tisíc zlatých.
Historický význam
Bitva u Chotusic přispěla rozhodujícím dílem k ukončení první slezské války. Vzhledem k nepříznivé politické situaci a potřebě uvolnit vojenské síly pro střetnutí s dalšími členy protirakouské koalice, byla Marie Terezie nucena uzavřít nevýhodné mírové smlouvy.
Nejprve byl dojednán mezi Pruskem a rakouskou monarchií předběžný mír ve Vratislavi 11. června 1742 a poté 28. června 1742 následoval podpis konečné mírové smlouvy v Berlíně. Uzavření mírových smluv znamenalo pro rakouské císařství ztrátu Kladska a takřka celého území Slezska na úkor Pruska. Jednalo se o ztrátu více než 40 000 km2 a 1,5 milionu obyvatel. Habsburské monarchii zůstaly v držení pouze oblasti Opavska, Krnovska a Těšínska. Pruské království díky zisku bohatého Slezska zvětšilo svoji rozlohu o třetinu a učinilo tak důležitý krok stát se jednou z evropských velmocí.
Autor: Mgr. Petr Kovář
Vědomostní test
Otestujte si svoje znalosti o bitvě u Chotusic v online kvízu.
