Czech English

Bitva u Tachova

3. – 4. srpna 1427

Historický kontext

Druhá polovina 14. století se ve většině tehdejší Evropy nesla ve znamení hluboké hospodářské a společenské krize. V letech 1378–1417 byla navíc umocněna papežským schizmatem, stavem, kdy se o vedení církve přeli dva či dokonce tři jmenovaní papežové. Tato situace vyvolala několik pokusů o reformu církve, resp. i celé feudální společnosti. Nejúspěšnějším z nich se stalo husitské hnutí, které předznamenalo daleko rozsáhlejší turbulence, jež o sto let později následovaly v podobě německé reformace.

Husitství vzniklo primárně za účelem nápravy katolické církve a bylo postaveno na myšlenkách významného českého kazatele, učence a teologa Jana Husa. V krátké době se rozšířilo zejména ve vnitřních Čechách, méně pak i ve vedlejší zemích Koruny české a vyvrcholilo ve formě revolučních událostí let 1419–1434/36.

K příznivcům husitství patřili zejména čeští měšťané, rytíři, prostý venkovský lid a chudina. Na obranu proti vnějšímu (katolická církev, papež, král a později císař Zikmund Lucemburský a jimi organizované křížové výpravy) i vnitřnímu nepříteli (katolická šlechta, církev a jejich spojenci) vytvořili husité značnou vojenskou sílu a promyšlenou taktiku boje. Jejich vítězství pokračovala i po smrti přední osobnosti revoluce a údajně nikdy neporaženého vojevůdce Jana Žižky († 1424).

Neúspěchem protivníků skončily i všechny čtyři křížové výpravy 1420, 1421/22, 1427, 1431. Teprve jednání obou stran (v Basileji 1433) a postupný vnitřní rozkol mezi husity napomohly k ukončení konfliktu (Lipany 1434, potvrzení kompaktát 1436 Zikmundem Lucemburským).

Předchozí události

Úspěchy husitů vedených knězem a schopným stratégem Prokopem Holým v bitvách u Ústí nad Labem 1426 a u Světlé 1427 umožnily přenést břímě války mimo vlastní území Čech. Husité vysílali do okolních zemí výpravy (spanilé jízdy) za účelem kořistění i šíření myšlenek.

Tato smělost vyvolávala zvláště v německém prostoru zvýšený zájem proti tomuto zakročit silou. Římský, uherský a formálně i český král Zikmund Lucemburský se po porážkách v 1. a 2. křížové výpravě stavěl coby prozíravý panovník k podobným myšlenkám skepticky, navíc byl zaměstnán situací v Uhrách. Iniciativy se proto chopil braniborský markrabě Fridrich I. z rodu Hohenzollernů, kterému se podařilo přimět papeže k vyhlášení 3. křížové výpravy.

Malý zájem šlechty na tomto tažení byl nucen kompenzovat i verbováním prostých sedláků. Když uprostřed léta 1427 vtrhlo toto křižácké vojsko do jihozápadních Čech, čítalo společně s oddíly plzeňského landfrýdu přibližně 25 000 mužů. Od počátku však bylo poněkud paralyzováno spory mezi Fridrichem a trevírským arcibiskupem Otou z Ziegenheinu, jenž byl pověřen vrchním velením.

Sebevědomí křižákům nepřidalo ani neúspěšné obléhání husitského Stříbra, odkud útočníci ustoupily k Tachovu poté, co se dozvěděli o blížících se husitských vojích vedených Prokopem Holým.

Průběh bitvy u Tachova

Křižáci se rozhodli svůj tábor rozložit severně od města Tachova a vyčkávali na příchod protivníka. Aby zbrzdili jeho postup a získali čas na přípravu bitvy, vyslali 2. srpna proti husitům 3000 svých jezdců v čele s Jindřichem z Plavna.

Ti se však ještě týž večer vrátili zpět, aniž by se odhodlali husity napadnout. Den nato, dříve než mohlo dojít k bitvě, vykonal všudypřítomný strach a demoralizace uvnitř křižáckého vojska své. Postupně opouštělo stanovené pozice stále více jejich oddílů prchaje přitom k hranicím.

Když 4. srpna konečně husitské vojsko přitáhlo k Tachovu, nalezlo již víceméně opuštěný tábor a se zbytky zadního voje si lehce poradilo. Tužší odpor kladly jen jednotky plzeňského landfrýdu, které se stáhly za městské hradby, a i ty nakonec po týdnu obléhání (11. srpna) kapitulovaly.

Výsledek

Podobně jako v bitvě u Domažlic o čtyři roky později se boje u Tachova obešly bez větších ztrát na životech. Ty lze na husitské straně považovat za zanedbatelné, na straně křižáků, zvláště pak v oddílech plzeňského landfrýdu, se mohly pohybovat v řádu stovek.

Podobného čísla by dosahovaly nejspíš i počty těch, kteří upadli do husitského zajetí. Osud 3. křížové výpravy dokazuje, jakého respektu se husitští bojovníci v cizině těšili. Aura jejich neporazitelnosti evokovala u protivníků panický strach a dokázala vyhrávat bitvy stejně efektivně jako husitské zbraně a taktika.

Historický význam

Snadné odražení 3. křížové výpravy upevnilo uvnitř husitského hnutí hegemonii radikálů – táboritů, sirotků a jejich polních vojsk. Nejmocnějším představitelem revolučních Čech se stal vůdce táboritů a vítěz bitvy u Tachova Prokop Holý, radikální strana načas posílila své pozice dokonce i v Praze.

Tíha bojů a válečných útrap byla z Čech více přesunuta za jejich hranice. Rozsáhlé oblasti Bavorska, Falce, Saska, Lužice, Slezska, Moravy či dnešního Slovenska, tedy nejčastější cíle spanilých jízd, poznaly kruté časy. Z pohledu vojenské síly husité dosáhli svého vrcholu, který přetrval až do začátku 30. let.

Autor: RNDr. et PhDr. Aleš Nováček, Ph.D.

Vědomostní test

Otestujte si svoje znalosti o bitvě u Tachova v online kvízu.

Zahájit test

Velitelé

Husité

Prokop Holý zvaný Veliký

(* asi 1380 – † Lipany 1434),
husitský kněz, politik a vojevůdce (v letech 1426–34 vůdce táboritů). Pocházel z řad bohatého pražského patriciátu, jako mladý kupec procestoval velkou část Evropy, získal univerzitní vzdělání a stal se knězem. Po smrti Jana Žižky jej lze coby vrchního představitele táboritů považovat za hlavní politickou autoritu Českého království.

Účastnil se např. vítězných bitev u Ústí n. Labem 1426, u Tachova 1427, u Domažlic 1431, neúspěšného obléhání Plzně 1433–34, organizoval spanilé jízdy a stál v čele husitského poselstva do Basileje 1433. Padl v bitvě u Lipan 1434.

Křižáci

Ota z Ziegenheinu

(* asi 1380 – † 1430),
říšský kurfiřt – arcibiskup trevírský (od r. 1418). Pocházel z hesenského hraběcího rodu, jako jeden z nejvýznamnějších představitelů katolické církve v Německu patřil k přívržencům vnitřní reformy církve, proslul i svými protižidovskými akcemi. Účastnil se neúspěšné 3. křížové výpravy proti husitům 1427 jako její vrchní velitel.

Friedrich I. Braniborský

(* 1371 – † 1440),
říšský kurfiřt – braniborský markrabě (od r. 1415). Za své spojenectví získal od Zikmunda Lucemburského 1415 jako první z rodu Hohenzollernů (od 1701 pruských králů a později 1871–1918 německých císařů!) Braniborské markrabství. To se současně vyvázalo ze svazku zemí Koruny české, jejichž volnou součástí bylo od r. 1373. Velel neúspěšným křížovým výpravám proti husitům, které byly poraženy u Tachova 1427 a u Domažlic 1431.

Obrazová galerie

Bitva u Tachova 1427 Bitva u Tachova 1427

Doporučená literatura

  • František Michálek BARTOŠ, Husitská revoluce II. Vláda bratrstev a jejich pád 1426–1437, Praha 1966, 263 s.
  • Otakar FRANKENBERGER, Naše velká armáda, 3. svazek (Tachov, Domažlice, Lipany), Praha 1921, 188 s.
  • Petr KLUČINA, Jak válčili husité, Praha 1987, 80 s.
  • František ŠMAHEL, Husitská revoluce, Praha 1993–96 (více svazků).
  • Kol. autorů, Vojenské dějiny Československa do roku 1526. 1. díl, Praha 1985, 363 s.
  • Bitva na Lechu 955
    10. srpna

    955 Bitva na Lechu

    Bitva na Lechu, též často označována jako bitva na Lešském poli či bitva na řece Lechu, se odehrála v polovině desátého století jihovýchodně od bavorského města Augsburg. Znamenala s jedinou výjimkou konec éry kočovných nájezdných kmenů, které pustošily po staletí od pádu Římské říše Evropu.

    Výjimkou byl krátkodobý vpád Mongolů ve třináctém století, který znamenal zkázu především pro potomky Maďarů, poražených v bitvě na Lechu.

    › číst dále

  • Bitva u Chlumce 1126
    18. února

    1126 Bitva u Chlumce

    V roce 1055 prosadil kníže Břetislav I. nový nástupnický řád tzv. seniorát (stařešinství). Podle tohoto řádu měla vláda v Čechách připadnout vždy nejstaršímu mužskému členovi přemyslovské dynastie. Pro mladší členy rodu byly na Moravě zřízeny údělná knížectví.

    Nástupnický princip seniorátu se ale dlouho nesvědčil a byl mnohokrát porušován. Jedním z případů kdy došlo porušení pravidel stařešinského řádu byl nástup Soběslava I. (1125 – 1140)...

    › číst dále

  • Bitva na Moravském poli 1278
    26. srpna

    1278 Bitva na Moravském poli

    13. století představovalo v dějinách západní i střední Evropy období poměrně rychlého hospodářského rozvoje doprovázeného populačním růstem. V důsledku německé kolonizace, feudalizace a šíření západní kultury došlo mj. k užšímu připoutání oblastní středovýchodní Evropy (Polska, českých zemí, Uher a Pobaltí) k západnímu evropskému kulturnímu okruhu.

    Na rozdíl od Polska a Uher nebyly české země výrazněji postižené tatarskými nájezdy. Vláda posledních Přemyslovců tak proto může být spojována s hospodářskou stabilizací i zahraničněpolitickým posílením vlivu českého státu...

    › číst dále

  • Bitvy na Vítkově a pod Vyšehradem 1420
    14. července

    1420 Bitvy na Vítkově a Vyšehradě

    Poměrně rychlý rozvoj společnosti, hospodářství a kultury v západní a střední Evropě v období vrcholného středověku, tj. od 11. do poloviny 14. století, vystřídala od poloviny 14. století krize. Pilíře, na nichž středověká feudální společnost dosud pevně stála, začaly jevit první známky eroze.

    Obyvatelstvo pravidelně sužovaly a likvidovaly morové rány (ta největší v polovině 14. století). To narušovalo ekonomický systém, kolaboval dálkový obchod a zhoršovalo se postavení poddaných...

    › číst dále

  • Bitva u Tachova 1427
    3. – 4. srpna

    1427 Bitva u Tachova

    Druhá polovina 14. století se ve většině tehdejší Evropy nesla ve znamení hluboké hospodářské a společenské krize. V letech 1378–1417 byla navíc umocněna papežským schizmatem, stavem, kdy se o vedení církve přeli dva či dokonce tři jmenovaní papežové.

    Tato situace vyvolala několik pokusů o reformu církve, resp. i celé feudální společnosti. Nejúspěšnějším z nich se stalo husitské hnutí, které předznamenalo daleko rozsáhlejší turbulence, jež o sto let později následovaly v podobě německé reformace...

    › číst dále

  • Bitva u Domažlic 1431
    14. srpna

    1431 Bitva u Domažlic

    Husitská revoluce, která v letech 1419–1434/36 zachvátila Čechy a částečně i další země Koruny české, byla důsledkem hluboké hospodářské a společenské krize. Jako její rozbuška posloužila smrt vlivného kazatele a učence Jana Husa upáleného 1415 v Kostnici na popud katolické církve.

    Odkazem jeho myšlenek na nápravu církve, resp. i celé feudální společnosti se inspirovaly široké vrstvy české společnosti od chudiny a venkovského lidu až po měšťanstvo a šlechtu...

    › číst dále

  • Bitva u Lipan 1434
    30. května

    1434 Bitva u Lipan

    Husitská revoluce, která počínaje rokem 1419 zachvátila Čechy a částečně i ostatní země Koruny české, byla důsledkem hospodářské krize a hlubokých sociálních rozporů. Své přívržence našly Husovy myšlenky na nápravu církve i celé společnosti zejména mezi českým měšťanstvem, rytířstvem a chudinou.

    Záhy husité na obranu proti vnějšímu (katolická církev, papež, král a později císař Zikmund Lucemburský a jimi organizované křížové výpravy) i vnitřnímu nepříteli (katolická šlechta, církev a jejich spojenci) vytvořili značnou obávanou vojenskou sílu...

    › číst dále

  • Bitva u Moháče 1526
    29. srpna

    1526 Bitva u Moháče

    Bitva u Moháče přímo souvisí s obléháním Vídně, které se však konalo až tři roky po bitvě odehrávající se roku 1526 v jižních Uhrách. Pro české země znamenala tato střetnutí klíčové okamžiky v jejich dějinách.

    Po smrti Vladislava Jagellonského v roce 1516 nastoupil na český a uherský královský trůn jeho nezletilý (tehdy desetiletý) syn Ludvík. Pro šlechtu v obou zemích to znamenalo další uvolnění královské moci a tím pádem vzrůst její síly...

    › číst dále

  • Bitva na Bílé hoře 1620
    8. listopadu

    1620 Bitva na Bílé hoře

    Situace v Evropě před vypuknutím třicetileté války byla již řadu let napjatá. Nejprudší sváry a války ve střední Evropě (např. Šmalkaldská válka) mezi protestanty a katolíky byly zažehnány augšpurským náboženským mírem z roku 1555 prosazujícím heslo Cuius regio, eius religio (Koho vláda, toho náboženství), nicméně spory doutnaly i nadále.

    Na základě augšpurského míru vystupovali Habsburkové jakožto panovníci, jejichž poddaní měli volit náboženství jimi praktikované, tedy katolické. Problémem ovšem bylo uplatnění tohoto práva...

    › číst dále

  • Bitva u Jankova 1645
    6. března

    1645 Bitva u Jankova

    V letech 1618–1648 zachvátil území téměř celé Evropy konflikt, který vstoupil do dějin pod označením třicetiletá válka. Konflikt byl vyvrcholením dlouhotrvajících nábožensko-mocenských sporů mezi zeměmi katolického a protestantského tábora. Vyhozením císařských místodržících z oken Pražského hradu dne 23. května 1618 začala první fáze třicetileté války, tzv. válka česká (1618–1620).

    První etapa byla ukončena porážkou českých nekatolických stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620...

    › číst dále

  • Bitva u Chotusice 1742
    17. května

    1742 Bitva u Chotusic

    V říjnu 1740 zemřel ve Vídni poslední mužský příslušník habsburského rodu císař Karel VI. Během svého života věnoval značné politické úsilí prosazení dokumentu Pragmatická sankce. Tento zákon vydaný již v roce 1713 upravoval nástupnictví v mužské a ženské linii, zajišťoval rovněž nedělitelnost habsburských území a to i v případě, že dědičkou bude pouze ženský potomek.

    Vzápětí po smrti Karla VI. vystoupila navzdory dohodnutým úmluvám proti nástupnictví jeho nejstarší dcery Marie Terezie koalice evropských států v čele s Pruskem, Bavorskem a Francií...

    › číst dále

  • Bitva u Lovosic 1756
    1. října

    1756 Bitva u Lovosic

    Bitva u Lovosic byla prvním významným střetnutím, které se odehrálo během konfliktu známého pod označením sedmiletá válka. V polovině 18. století došlo na politické mapě Evropy k výrazným změnám. Vznikly nové koalice států, v nichž se proti sobě postavily na jedné straně Rakousko, Francie, Švédsko a Rusko a na straně druhé Velká Británie a Prusko.

    Po prohraných válkách o dědictví rakouské ve 40. letech 18. století se císařovna Marie Terezie nehodlala smířit se ztrátou rozsáhlých území Slezska a Kladska...

    › číst dále

  • Bitva u Štěrbohol 1757
    6. května

    1757 Bitva u Štěrbohol

    V první polovině 18. století došlo v Evropě k vážné diplomatické krizi, která bývá označována jako tzv. zvrat aliancí. Krizi předcházela eskalace napětí mezi Velkou Británií a Francií v oblasti severoamerických kolonií. Od roku 1754 byly de facto obě velmoci na severoamerickém kontinentě ve válečném stavu.

    Francie a Velká Británie hledaly proto v Evropě nové spojenecké svazky. Na základě diplomatických jednání rakouského kancléře Václava Antonína Kounice na francouzském dvoře došlo k překonání tradiční dědičné rivality mezi Francií a Habsburskou monarchií...

    › číst dále

  • Bitva u Kolína 1757
    18. června

    1757 Bitva u Kolína

    Bitva u Kolína patří mezi nejdůležitější střetnutí Sedmileté války, které zásadně ovlivnilo dějiny českých zemí. Tato bitva nebyla rozhodujícím momentem ovlivňující jednoznačně výsledek války, ovšem značně poznamenala její vývoj. Proběhla totiž na počátku války, která měla trvat ještě dalších šest let.

    Na druhou stranu znamenala setrvání českých zemí v Habsburské monarchii, ovšem bez Slezka, jež bylo po válce definitivně uznáno jako součást Pruska. Slezko mělo nadále sdílet jiný osud než zbylé české země...

    › číst dále

  • Bitva u Slavkova 1805
    2. prosince

    1805 Bitva u Slavkova

    Bitva u Slavkova je jedno z nejvýznamnějších střetnutí napoleonských válek, které Napoleon Bonaparte považoval za své nejlepší vítězství vůbec. Bitva se odehrála na Moravě nedaleko dnešního Slavkova u Brna na počátku prosince roku 1805 a znamenala nejen porážku Třetí protifrancouzské koalice, ale i stabilizaci francouzské moci a dominance na kontinentě.

    Francouzská revoluce, ať už jakkoliv krvavá, nespravedlivá, vrážející klíny mezi různé vrstvy společnosti, ničící či znásilňující ostatní myšlenkové proudy a starý řád, navenek proklamovala hesla rovnost, svornost a bratrství...

    › číst dále

  • Bitva u Hradce Králové 1866
    3. července

    1866 Bitva u Hradce Králové

    Bitva u Hradce Králové, nazývaná také často jako bitva u Chlumu či bitva u Sadové, byla nejvýznamnějším a rozhodujícím střetnutím Prusko-rakouské války roku 1866. Odehrála se na území tehdejší habsburské monarchie nedaleko dvou významných pevností – Josefova a Hradce Králové.

    Od dob sedmileté války uběhlo již několik dekád, ovšem nic se nezměnilo na tom, že ve středoevropském prostoru vedle sebe existovaly dvě silné monarchie, které se dostávaly do častých sporů pro snahu o dominanci nad regionem...

    › číst dále

  • Bitva u Zborova 1917
    2. července

    1917 Bitva u Zborova

    Bitva u Zborova představuje jedno z nejmenších střetnutí, které bylo do projektu Bellum.cz zařazeno, a to co do počtu zúčastněných vojáků, tak i do rozlohy bojiště či výsledků pro další vývoj války.

    Důsledky této neveliké bitvy, jenž se odehrála během První světové války na západní Ukrajině poblíže ukrajinského města Tarnopole (východně od Lvova), však byly zásadní pro další formování československých jednotek v Rusku, ale především pro zdárný rozvoj, podporu a uznání myšlenek Československého zahraničního odboje...

    › číst dále