Historický kontext
Bitva u Lovosic byla prvním významným střetnutím, které se odehrálo během konfliktu známého pod označením sedmiletá válka (1756 až 1763). V polovině 18. století došlo na politické mapě Evropy k výrazným změnám. Vznikly nové koalice států, v nichž se proti sobě postavily na jedné straně Rakousko, Francie, Švédsko a Rusko a na straně druhé Velká Británie a Prusko.
Po prohraných válkách o dědictví rakouské ve 40. letech 18. století se císařovna Marie Terezie nehodlala smířit se ztrátou rozsáhlých území Slezska a Kladska. Habsburská monarchie připravovala s podporou svých spojenců nový válečný konflikt, který měl císařovně vrátit ztracená slezská území a mocensky eliminovat pruského protivníka.
Fridrich II. si včas uvědomil jaké nebezpečí mu od protipruské koalice hrozí a rozhodl se proto převzít iniciativu jako první.
Předchozí události
Sedmiletá válka vypukla dne 29. srpna 1756, když pruské jednotky o síle 66 000 mužů překročily bez oficiálního výhlášení války hranice neutrálního Saska. Útokem na území saského kurfiřta Augusta III. si chtěl Fridrich II. zabezpečit týl a zamezit spojení rakouské a saské armády. Důvodem pro vpád do Saska byla též snaha o kontrolu řeky Labe, které bylo důležitou spojnicí pro zásobování pruské armády před tažením do českých zemí.
Početně silnější pruské jednotky postupovaly rychle do saského vnitrozemí, kde dne 9. září obsadily Drážďany. Během dalších dvou dnů byla saská armáda zcela obklíčena v opevněném táboře v Pirně. V následujících dnech ponechal Fridrich II. část armády obléhat saské ležení a pro další tažení do Čech vyčlenil postupně sbor zhruba o síle 30 000 mužů. Pruští vojáci měli pod vedením maršála Jamese Keitha zaujmout obrannou linii na řece Ohři a zajistit prostory pro přezimování armády v severních Čechách.
Na nepříznivý vývoj v Sasku reagoval vzápětí vídeňský dvůr, který se rozhodl poskytnou svému spojenci vojenskou pomoc. Vrchní velitel rakouské armády v Čechách polní maršál Maximilian Ulysses von Browne přesunul proto do okolí města Lovosice sbor o síle asi 31 000 mužů, který měl zamezit dalšímu pruskému postupu do nitra Čech a také měl podpořit saského spojence při pokusu prolomit obklíčení.
Pohyb císařské armády neunikl ale pozornosti Fridricha II., který na sklonku září 1756 dorazil do severních Čech a převzal zde osobně velení nad armádou maršála Keitha. Pruský král nařídil poté postup směrem k Velemínu, kde jeho oddíly zaujaly pozičně výhodné postavení mezi vrchy Lovoš a Ovčín. Hlavní Fridrichův velitelský stan byl situován ve vesnici Vchynice.
Rakouský maršál von Browne oproti tomu umístil levé křídlo mezi vesnice Čížkovice a Sulejovice, kudy protékal potok Modla, který fungoval jako přirozená přírodní překážka. Jezdectvo pak zaujalo postavení ve středu sestavy mezi Lovosicemi a Sulejovicemi a pravé křídlo se nalézalo mezi Lhotkou nad Labem a Lovosicemi. Horu Lovoš obsadila chorvatská lehká pěchota o síle 2 000 mužů. V samotném městečku Lovosice byla přítomná pouze nepočetná posádka.
Průběh bitvy u Lovosic
Bitva u Lovosic započala v ranních hodinách kolem půl osmé 1. října 1756. Bojiště bylo v té době zahaleno v husté mlze a Fridrich II. neměl tedy přesnou představu o síle nepřítele. Předpokládal, že má proti sobě nepříliš početné jednotky, a že hlavní voj rakouské armády se přesunuje směrem k Pirně, aby pomohl obklíčenému spojenci. Pruský král nařídil proto okamžitý útok.
Obě strany zahájily bojové operace nejprve střelbou z děl. Pruské dělostřelectvo ostřelovalo rakouské jízdní jednotky ve středu bojiště. Při prudké palbě padl na císařské straně generál jezdectva hrabě Radicati a na pruské utrpěli smrtelná zranění generálové von Kleist a von Quadt.
Mezitím dokázala pruská pěchota dobýt vyvýšeninu Homolka, kam přesunul Fridrich II. svůj velitelský štáb, aby získal lepší přehled na bitevním poli. Po zjištění, že palbou z děl neutrpěl protivník výrazné ztráty, zavelel pruský panovník mezi desátou a jedenáctou hodinou k jezdeckému útoku na střed nepřátelské sestavy. Přes počáteční úspěchy byla však pruská jízda v prostoru mezi Lovosicemi a Sulejovicemi postupně zdecimována křížovou palbou rakouského dělostřelectva a pěchoty.
Po jedenácté hodině se přesunulo těžiště bitvy do oblasti hory Lovoš, kterou hájily rakouské oddíly pod vedením plukovníka hraběte Lacyho. Kolem poledne se začala zvedat mlha, která doposud halila bitevní pole, a pruské velení nabylo dojmu, že se střetnutí vyvíjí lépe pro rakouskou stranu. Navíc Prusům docházela munice a se zdecimovanou jízdou již nemohli dále počítat. Fridrich II. dal proto poslední rozkaz k útoku na Lovoš, poté předal velení maršálu Keithovi a následně opustil místo bitvy.
Prusům se však podařilo překvapivě prolomit na Lovoši rakouské linie a vzápětí polní maršál Keith nařídil zaútočit přímo na Lovosice. Během prudkých bojů v ulicích městečka se nezdařilo Rakušanům zaujmout účinnou obranu a pruští vojáci založili v Lovosicích několik požárů. Obrana rakouského pravého křídla se zhroutila a vojáci maršála von Browna ustupovali kvapně z bojiště za řeku Labe. Vyčerpaní Prusové neměli ale už dostatek sil protivníka dále pronásledovat.
Fridrich II. se dozvěděl o zvratu situace ve vsi Bílinka a přispěchal zpátky na místo bojů, aby na druhý den triumfálně obsadil těžce poničené Lovosice.
Výsledek
Bitvu u Lovosic skončila nejednoznačným pruským vítězství. Po více než sedmi hodinách bojů měly obě strany ztráty přibližně 3 000 mužů. Rakouský maršál von Browne sice vyklidil bojiště jako první, ale většina jeho jednotek zůstala po skončení střetnutí stále bojeschopná. Fridrich II. nemohl tudíž počítat s dalším snadným postupem nebo dokonce s přezimováním své armády v Čechách, jak původně zamýšlel.
Rakouská armáda se nemusela vzdát plánů na záchranu svého saského spojence a v prvních říjnových dnech se pokusila vyprostit obklíčenou saskou armádu u Pirny. Záchranná operace však skončila neúspěchem a Sasové 16. října kapitulovali.
Historický význam
Střetnutí u Lovosic bylo první velkou bitvou v sedmileté válce v Evropě. Pruské armádě se nepodařilo ale dosáhnout přesvědčivého vítězství a Fridrich II. musel přehodnotit svoje plány na rychlou vojenskou porážku Habsburské monarchie.
Císařská armáda maršála von Browna navíc prokázala oproti předchozím válkám o dědictví rakouské výrazné zlepšení ve výcviku, vybavení i taktice a do blízkého budoucna se tak ukázala být pruskému protivníkovi více než rovnocenným soupeřem.
Autor: Mgr. Petr Kovář
Vědomostní test
Otestujte si svoje znalosti o bitvě u Lovosic v online kvízu.
