Historický kontext
V letech 1618–1648 zachvátil území téměř celé Evropy konflikt, který vstoupil do dějin pod označením třicetiletá válka. Konflikt byl vyvrcholením dlouhotrvajících nábožensko-mocenských sporů mezi zeměmi katolického a protestantského tábora. Vyhozením císařských místodržících z oken Pražského hradu dne 23. května 1618 začala první fáze třicetileté války, tzv. válka česká (1618–1620).
První etapa byla ukončena porážkou českých nekatolických stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Další válečné operace následně pokračovaly na území Německa v oblasti Horní a Dolní Falce a z vojenského hlediska se jedná o tzv. válku falckou (1620–1623). Ve třetí fázi konfliktu stanulo v čele protihabsburské opozice Dánsko a toto období je nazýváno jako válka dánská (1625–1629). V roce 1630 dochází k formování nové protihabsburské koalice v jejímž čele stojí švédský král Gustav II. Adolf a čtvrtá etapa bojů je proto pojmenována jako válka švédská (1630–1635).
Poslední část třicetileté války probíhala v letech 1635–1648. Do protihabsburské koalice vstoupila pod vedením kardinála Richelieua Francie a tato fáze je podle nově uzavřeného spojenectví Švédska a Francie nazývána válkou švédsko-francouzskou.
Během závěrečné etapy války se staly dějištěm bojových operací opět české země. Dne 6. března 1645 se střetla švédská a císařská vojska v jedné z nejkrvavějších bitev celé třicetileté války, v bitvě u Jankova.
Předchozí události
Během roku 1644 započala ve vestfálských městech Münsteru a Osnabrücku mírová jednání, na kterých se Švédské království snažilo získat co nejvíce výhod před uzavřením definitivního míru. Na konci ledna 1645 pronikla proto švédská armáda pod vedením maršála Lenharta Torstenssona opět do českých zemí. Švédský vojevůdce měl v úmyslu spojit se na Moravě s oddíly sedmihradského knížete Jiřího Rákocziho a ohrozit tak přímo císařskou Vídeň.
Na začátku únoru 1645 dosáhlo Torstenssnovo vojsko Kadaně a postupovalo dále západními Čechami směrem do vnitrozemí. Pomalý přesun severské armády umožnil císaři Ferdinandovi III. zmobilizovat dostatečné síly, v jejichž čele stanul maršál Melchior von Hatzfeld. Císařskou armádu dále posílil pomocný bavorský sbor generála Wertha a z Uher narychlo povolané oddíly maršála Götze.
Obě znepřátelené armády na sebe poprvé narazily 26. února u Horažďovic, kdy je dělila od přímé konfrontace pouze řeka Otava. Ani jedna ze stran však nechtěla riskovat náročný přechod vodního toku a švédská armáda se postupným manévrováním začala přesunovat dále na východ. Dne 2. března překročily Torstenssonovy oddíly úspěšně Vltavu nedaleko hradu Orlík a pokračovaly dále k severovýchodu. Císařským se podařilo předstihnout rychlým pochodem postup protivníka a maršál Melchior von Hatzfeld se rozhodl přehradit nepříteli cestu na Moravu nedaleko vesnice Jankov, přibližně v polovině vzdálenosti mezi Voticemi a Louňovicemi pod Blaníkem.
Průběh bitvy u Jankova
Dne 6. března 1645 došlo v ranních hodinách u Jankova k bitvě. V průběhu předchozího dne maršál Torstensson důkladně rekognoskoval terén a místo taktiky čelního střetnutí dvou linií se rozhodl provést obchvat levého křídla Hatzfeldovy armády přes zamrzlé rybníky. Velitel levého křídla habsburské armády maršál Götz zareagoval na švédský postup příliš zbrkle a bez důkladné obhlídky terénu zaútočil se svou jízdou v úzkém prostoru ohraničeném hustým lesem a rybníky. Devět Götzových kyrysnických pluků v těžko prostupné terénní úžlabině beznadějně uvízlo a bylo zdecimováno prudkou palbou nepřátelského dělostřelectva. Následující švédský protiútok dokonal pak zkázu Götzových jednotek a v boji zahynul i sám maršál Götz.
Pravé křídlo císařské armády, kterému velel generál Johann von Werth, se pokusilo neprostupný les obejít, avšak ocitlo se rovněž v prudké palbě švédského dělostřelectva a bylo přinuceno ustoupit.
V průběhu poledne se stávala situace pro císařskou armádu na jankovském bojišti kritickou. Císařské jednotky ustupovaly v celé linii, avšak Hatzfeld dokázal oddíly znovu přeskupit a zastavit tak švédský útok. Habsburský maršál vyslal do boje bavorské jezdectvo, které společně s částí pěchoty zaútočilo na levé křídlo Švédů.
Během prudkého boje se několika oddílům císařských podařilo obejít nepřátelské pozice a dostat se do švédského týlu. Místo útoku na Torstenssonovy jednotky však vojáci začali drancovat protivníkův tábor. Císařským důstojníkům se již nepodařilo přimět rabující žoldnéře k dalšímu boji, což poskytlo švédskému maršálovi nutný čas, aby mohl přeskupit své jednotky proti plenícím vojákům a rychlým protiútokem dobyl trén opět zpátky.
Následný frontální útok přinutil zbývající císařské jednotky k definitivnímu útěku z bojiště. Bitva u Jankova skončila naprostým vítězstvím švédské armády.
Výsledek
Maršál Torstennsson dosáhl u Jankova nad císařskou armádou drtivého vítězství. Habsburská armáda ztratila takřka 4000 mužů, včetně maršála Götze. Do švédského zajetí se dostal obdobný počet vojáků a to včetně maršála Hatzfelda a dalších pěti generálů. Generál Johann de Werth uprchnul se zbytkem bavorských oddílů přes Tábor směrem do Bavorska. Císař Ferdinand III., který v té době pobýval v Praze, byl nucen pod tlakem událostí město opustit a přesunout se kvapně do Rakous.
Historický význam
Vítězství u Jankova umožnilo Švédům pokračovat v tažení na Moravu. V cestě na Vídeň jim zbývala pouze jediná překážka a tou bylo město Brno. Více než tři měsíce trvající neúspěšné obléhání Brna, zmírnilo následky jankovské porážky a nedovolilo Torstenssonovi dotáhnout vojenské tažení úspěšně do konce. Císař Ferdinand III. získal potřebný čas na zformování nových vojenských jednotek a uchránil tak Vídeň od hrozícího švédského obležení.
Autor: Mgr. Petr Kovář
Vědomostní test
Otestujte si svoje znalosti o bitvě u Jankova v online kvízu.
